V polském odboji

Po dlouhém přesunu do Slezska se v létě 1940 dostal do Stalagu VIII B v Lambinovicích. V táboře hledal každou příležitost k útěku, a proto se přihlásil k zařazení do pracovního komanda. Dokonce si opatřil i mapu ze školního zeměpisného atlasu. Dvakrát mu jeho pokus nevyšel, ale v noci z 3. na 4. srpna 1942 se na něho usmálo štěstí. Britští zajatci v Mikulovicích pracovali v místních kamenických závodech a zároveň se podíleli i na rozšíření kolejiště místního nádraží. Ubytováni byli v bývalé textilce, v narychlo vyčleněných prostorech, které však z hlediska strážního zabezpečení vykazovaly řadu nedostatků. Této příležitosti se Kenneth Webb spolu s dalšími třemi kolegy rozhodl v noci z 3. na 4. srpna 1942 využít. Šlo to celkem snadno, neboť k útěku jim stačilo nadzvednout několik prken ve střeše, a dostali se ven z „ložnice“, kde spali. Potřebovali ale věci na oblečení, jež večer museli odevzdávat a stráž je zamykala do zvláštní místnosti. I na to byli ale zajatci připraveni. Sklad propoceného pracovního oblečení a bot měl okno, které v této roční době nechávaly stráže otevřené. Zabezpečené bylo jen ostnatým drátem. Po příchodu ze směny si Kenneth Webb a jeho kolegové dali své věci blízko okna, takže po vytržení a roztažení ostnatého drátu se k nim snadno dostali a pod rouškou noci opustili Mikulovice. Podle hlášení z Lambinovic měla být tato skupina čtvrtý den v poledne chycena údajně poté, co opustila malý lesík u neznámé obce. Kenneth Webb však už v ní nebyl, neboť německé záznamy ho pak vedly jako uprchlého zajatce. Na rozdíl od svých kolegů mu útěk už dvakrát nevyšel, takže pravděpodobně byl mnohem opatrnější a zřejmě se předem od nich oddělil. Aby zmátl stráže, které je hledaly, nezamířil na jih nebo západ, ale vydal se na východ. Přes den se ukrýval ve stozích slámy a v noci směřoval do obsazeného Polska. Zde se mu podařilo navázat kontakt s polským komunistickým odbojem. V jeho řadách působil až do konce války a dosáhl hodnosti poručíka. Za svou odbojovou činnost získal po válce několik polských (Válečný kříž 1944, medaili Za Varšavu) a sovětských vyznamenání (medaile Za osvobození Varšavy). Po osvobození Polska Rudou armádou převzala odbojová skupina, v níž Kenneth Webb působil, kontrolu nad šachtou Kazimierz v Sosnovci (Sosnowiec) v regionu Zagłębie Dąbrowskie a v obnoveném polském státě se posléze přetransformovala do nově vznikající milice. V jejích řadách pak Kenneth Webb působil až do 6. února 1947, kdy se vrátil do Anglie. Zda ho k návratu přimělo v době postupující sovětizace Polska vystřízlivění ze snu o novém spravedlivějším společenském řádu nebo vyprchání obyčejného citového vztahu k některé z partyzánek, se dnes už ale nedozvíme. Ve své vlasti získal další válečná ocenění (Hvězdu 1939–1945, Hvězdu Francie a Německa 1944–1945, medaili Za obranu, Válečnou medaili a Pamětní medaili Dunkirk). V dalších letech pracoval na poště v Cardiffu. Aktivně působil v asociaci britských válečných zajatců a angažoval se i ve spolku veteránů z Dunkerque (Dunkirk). Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 1986.