Zajatec 3351

„V prvních měsících války zahynul (později se zjistilo, že byl zajat) v těžkých bojích blízko Jelny (foto č. 1 – plánek bojů v okolí Jelny[1]) ve Smolenské oblasti Timofej. Nejmladší syn Vasilij (1923), mladý důstojník zemřel v krvavých bitvách na Kalininské frontě v roce 1942. Třetí syn Pavel (1917) byl divizní průzkumný důstojník. Dozvěděl se o úplném osvobození své vlasti od útočníků, ale celkového vítězství se nedožil. Zemřel v roce 1944 v Polsku. Syn Fedor (1912) jehož specializací bylo řízení motorových vozidel byl poslán do Alabina v moskevském regionu, kde se formovala divize slavných Kaťuší. Fedor Nikolajevič měl možnost převážet nejúžasnější zbraň ve svém autě. Nejprve se ocitl v Leningradské oblasti. Na podzim roku 1941 byla jejich divize převedena do Zvenigorodu: bránili přístupy k hlavnímu městu na dálnicích v Minsku a Volokolamsku. Divize měla čtyři bojová vozidla, která pršela lavinu ohně ze 64 barelů na nepřátele. Podílel se na obraně Tuly, neustále křižoval na okraji Moskvy. Hlavní místa nepřátelských akcí Fedora Nikolajeviče a jeho strážní divize: Mcensk, Orjol, Brjansk, Karačev, Žiždra, Stalingradská fronta, obrana Mamajeva Kurgana, stanice Kotluban a posílání přes Moskvu do pobaltských států. Prošli Polskem a dostali se do Berlína. Za vytrvalost a odvahu projevenou v boji proti německých útočníkům byl Fedor Nikolajevič Balajev oceněn vysokými vojenskými poctami. Na podzim roku 1945 se po čtyřech letech bojů vrátil domů. Se svou manželkou Marii Ivanovnou prožili zbytek života ve vesnici Trosna do 95.let. Pátý z bratrů Balajevů, Nikolaj, se narodil v roce 1942, kdy byla válka v plném proudu. Jeho narození zosobnilo vítězství nad nepřítelem, život pokračoval navzdory všem úmrtím a on musel žít místo mrtvých starších bratrů."[2] Timofej Balejev byl povolán 6. července 1941. První válečné zkušenosti získal v sovětsko-finské válce v letech 1939-1940. Jeho příbuzní obdrželi zprávu o jeho zmizení v září 1941. Od té doby nevěděli, co se s ním stalo. Podle dostupných informacích, které je možné čerpat v archivu MO RF od roku 2011 jsem zjistil, že se Timofej Balajev dostal do zajetí 2. září 1941. Do hlavního tábora Stalag VIII F Lamsdorf dorazil pravděpodobně koncem září, protože 27. září 1941 byl v táboře očkován proti tyfu. Zde přestal být člověkem, stal se číslem 3351/318 (foto č. 2 a 3[3]). Do pracovního komanda R2, které se nacházelo v lesích u Domašova přišel i se svými druhy 16. října 1941. Místo, kde se nacházel pracovní komando, se skládalo z budovy pro válečné zajatce, strážnice, kanceláře, kuchyně a skladovacích zařízení. Izolační oddělení bylo přeplněné, což v kombinaci s otřesnými hygienickými podmínkami a vyčerpáním vězňů vedlo k vypuknutí tyfu. Všeobecně se uvádí příčina úmrtí následkem tyfové epidemie. Pravděpodobně bude pravda někde uprostřed. Podmínky v jakých sovětští váleční zajatci žili, byly otřesné. A tak se na těchto mladých mužích z východu podepsala nevyhovující a nedostatečná strava, nedostatečné ošacení, hygiena a těžké horské podmínky. V žádné z nalezených zajateckých karet z tohoto komanda není příčina úmrtí uvedena. Za dva měsíce na přelomu let 1941/42 zemřelo 16 vězňů. Byli pohřbeni v nedalekém lese jako dva další sovětští váleční zajatci, kteří zahynuli v roce 1944. Přestože byly pracovní podmínky drsné, kontrolní zprávy německých úřadů uváděly, že „ruští pracovníci mají rezervy“. To platilo ve srovnání s projevy německých dřevorubců najatých Komorním úřadem Arcibiskupských lesů, ale oslabení a vyhublí vězni nedokázali zvládnout fyzicky obtížné výkony zkušených, dobře živených a lesem vycvičených Němců. V této době vězni dostávali denně 200 g černého chleba ze šrotu a na oběd malou zelnou polévku s bramborami nebo řepou. Maso (koňské nebo krájené) se ve stravě objevovalo jen zřídka a mléko nebo mléčné výrobky zcela chyběly. Podle některých záznamů po vypuknutí epidemie byla v táboře zavedena karanténa, která trvala od listopadu 1941 do května 1942. Poté nový kontingent sovětských válečných zajatců obnovil pracovní činnost. Budova na Borku fungovala až do roku 1944. V tomto táboře žil Timofej Nikolajevič Balajev, pouhých 40 dní ... Zemřel 26. listopadu 1941. Timofej Nikolajevič Balajev měl pravděpodobně dvě dcery, které po roce 1949 podaly žádosti v místě bydliště o pomoc při hledání svého otce (foto č 4[4]). Při svém pátrání po příbuzných Timofeje Balajeva jsem oslovil ředitelku Střední školy Šlippovo Natalii Blinovou. Během výzkumu byla nalezena rodina Fedora Nikolajeviče, kteří žijí ve městě Suchiniči. Bohužel nikdo z nich si nepamatuje na strejdu Timofeje ani jeho děti. Starý cihlový dům, kde se na počátku minulého století narodili bratři Balajevovi a odkud byli povoláni do války, ukazovali staří vesničané už jen přibližně. Stojí zde nové budovy, patřící zcela jiným lidem (foto č. 5[5]). Bohužel se zatím nepodařilo najít přímé příbuzné Timofeje Balajeva, nenašla se ani jeho fotografie. Přesto se nevzdávám a za informace o pátrací akci bych chtěl poděkovat žákům a ředitelce Šlipovské střední školy paní Natalii Viktorovny Blinové, Viktorovi Aleksejeviči Kolesnikovi a dalším. (Foto č. 6 – lesní hřbitov cca 1961, zdroj: Anna Neugebauerová) (Foto č. 7 – budova zajatců v současnosti) (Foto č. 8 – slavnostní otevření zrekonstruovaného hřbitova)   [1] Zdroj: https://pamyat-naroda.ru/ [2] Z článku "Osud pěti bratrů Balajevových", novin" Organizátor, autor V .A. Kolesnikov, 30. dubna 2011. [3] Zdroj: https://pamyat-naroda.ru/ [4] Zdroj: https://pamyat-naroda.ru/ [5] Zdroj: Natalia Viktorovna Blinova