Ze skotských vřesovišť pod Rychleby

To však bylo již v době, kdy Němci obklíčili britské a francouzské jednotky vyslané na pomoc Belgii u pobřežního města Dunkerque, a tak začala jejich zoufalá evakuace. Díky Hitlerovu nesmyslnému zasahování do průběhu bojů a zastavení postupu německých vojsk se sice podařilo zachránit značnou část vojáků expedičního sboru, ale nemalá část britských jednotek, mezi něž patřila i 51. horská pěší divize s dudáky v typických skotských sukních, ve Francii stále zůstávala a měla pomoci konsolidovat francouzské linie.

Zkostnatělost francouzského generálního štábu a neschopnost čelit úderným obrněným jednotkám nepřítele však způsobily, že německá skupina armád B, která se 5. června dala opět do pohybu, překročila Sommu a valila se do nitra Francie. Vojáci 51. divize dostali spolu s Francouzi rozkaz ustoupit, stáhnout se k Rouen a Le Havre a pokusit se udržet Němce dál od pobřeží. Tanky generála Rommela byly ale rychlejší a obklíčily je. Kapsa se stahovala a velitel 51. divize generál Victor Fortune si vybral za cíl přístav Saint Valery en Caux, aby se odtud pokusil dostat své muže přes průliv La Manche do Anglie. Němci však nechtěli opakovat stejnou chybu jako před pár dny a zaútočili na město. Bitva zuřila od 10. do 12. června, pak se nejprve Francouzi a po nich i Britové za bezvýchodné situace vzdali. Zázrak od Dunkerque se neopakoval a přes 8 000 vojáků z 51. divize padlo do zajetí. Mezi nimi i mladý John McCormack ze skotského Dundee.

V zajateckém táboře v Lambinovicích byl zařazen do pracovního komanda E 172 a poslán spolu s dalšími 37 zajatci do obce Vápenná v podhůří Rychlebských hor. Britští zajatci zde byli nasazeni na těžkou práci ve vápence Rösner. Johnova mladá duše však toužila po svobodě, i když dobře věděl, že útěkem riskuje život. Když v roce 1942 přišlo pod Rychleby jaro a roztál sníh, ve čtvrtek 19. března se údajně rozhodl svůj plán uskutečnit. Měl však smůlu, že si jeho pokusu všiml voják na stráži a měl přesnou mušku. Střela do srdce ukončila Johnův život daleko od rodných vřesovišť.

Zda tomu bylo skutečně přesně tak, je otázkou. Podle úmrtní zprávy, sepsané jedním z britských zajatců v táboře, měl být John zastřelen poté, co byl napaden jeden z německých strážných a druhý mu přispěchal na pomoc. Jaký důvod potyčka měla a zda šlo skutečně o incident při realizaci vlastního útěku, nebo mnohem „obyčejnější“ střet dvou horkých hlav vyprovokovaný třeba jen obyčejnou šikanou britského zajatce, se dnes už asi těžko podaří zjistit.

John se tak obratu ve vývoji války a vítězství spojenců už nedožil. Pohřben byl na hřbitově ve Vápenné. V roce 1947, po exhumaci britských válečných zajatců, kteří zahynuli na Jesenicku, došlo k převezení jeho ostatků na čestné vojenské pohřebiště na Olšanských hřbitovech v Praze.